Bez některých zcela jistě (můžeme si zamumlat pod nosem), ale to je kapitola sama pro sebe.
Ale co modlitby, které jsou „zjevně“ potřebné a „správné“. Ty modlitby, které přímo „volají“ po tom, aby byly vysloveny? V životech lidí, kteří přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele, i těch, kteří dosud nesklonili své koleno a obecně ve světě je přeci stále dost věcí, „za které je třeba se modlit“.
Napadlo Vás někdy, zda potřebuje Všemohoucí Bůh, Otec a Pán naše modlitby? Naši účast v modlitbách? Není nakonec marnost modlit se za něco, co Bůh chce lépe, než my?
Odpovědět si můžete sami nebo můžeme společně projít toto malé zamyšlení.
Bible nám, jak má Bůh dobrý zvyk, nabízí jasná řešení, kterých je ovšem více a tak zůstává prostor pro osobní hledání, zkušenost a poznání.
A pak je záležitost duchovního boje. Boje?!? My křesťané snad máme bojovat?
Nu, máme jinou možnost, když jsme uprostřed zuřícího boje sil temnoty proti Božímu řádu Lásky a milosti?
Můžeme dělat, že se nás to netýká a uzavřít se před „světem“? Jistě, můžeme.
Slyšel jsem vyprávět sen, který měl jeden bratr v Kristu. Byl pronásledován temnou silou a neuměl ji zahnat, ocitl se v domě, kde hledal útočiště. Hledal, kde se ukrýt, neboť nepřítel se zdál silnější. Když však otevřel nějakou skrýš, všude našel obsazeno mrtvými těly.
Následně mu bylo zjeveno, že ti mrtví jsou křesťané, kteří se chtěli vyhnout duchovnímu boji.
Dává vám to smysl? Mě ano. Neboť jestliže nebojujeme, nechceme být ani v armádě ani v bojovém útvaru (v našem případě v Těle Kristově).
Osamocený voják (který nadto nechce být vojákem) je pro nepřítele snadný cíl a rána do zad se lépe zasazuje.
Omezuje se Boží moc v některé oblasti tak, že čeká na naše modlitby?
Věřím, že se shodneme, že Bůh je svrchovaný. Tak kde hledat jádro tajemství potřebnosti modliteb?
Jak jsem poznal život s Bohem v Kristu Ježíši, našem Pánu a Učiteli, tak bych ono jádro hledal právě u Jeho svrchovanosti.
Všechno ve své moudrosti naplánoval, rozhodl se stvořit náš svět a člověka v něm k Jeho obrazu.
Pádem člověka se možná změnil jeden plán (toho může člověk jen litovat), ale rozhodně Nepřítel nesvázal Bohu ruce. Lidé dostali druhou šanci v Kristu.
Po vylití Ducha Svatého se již nemusíme (a ani nemáme) v tomto světě trmácet a hledat Boha, neboť se nám v Kristu vydal v plnosti. Můžeme (a máme) si být vědomi Jeho přítomnosti v nás. Jak nás učí skrze slova Nového zákona, křest má být smrtí našeho starého já a počátkem života nového stvoření, ve kterém dostává prostor pro vládu Kristův duch. Jak píše Pavel (1Tes 5,18), děkujme. Když „nemáme“, či nevidíme zač se aktuálně modlit (byť s ohledem na stav světa je toto poněkud, no nemám pro to slovní
vyjádření), děkujme. Nemusíme hledat Boha, který je přítomen ve světě, který stvořil a v Kristu, v Němž se nám daroval.
Je ovšem možné, že pod tlakem světa musíme někdy hledat zač Bohu děkovat. Takové hledání ukazuje dle mého na odpověď, zda Bůh potřebuje naše modlitby. Odpovídám za sebe, že Bůh je nepotřebuje. Vidím však, že na ně čeká. Neboť v našich modlitbách trávíme (nebo bychom měli) čas hledáním Boží vůle (někdy byť i Jeho stopy) v Našem životě. Čas, kdy se oddělujeme pro našeho Pána Mistra a Učitele. Modlitba je čas, kdy chodíme s Bohem. Když s někým trávíme čas, poznáváme ho. To platí ve vztazích mezi lidmi i ve vztahu s Bohem. Náš vztah s Bohem (v jeho přirozenosti) by měl být podobný vztahu s člověkem. Byť poznamenaný úctou a vděčností, neměl by nás vést do nějakých pokroucených forem, kde číhá náboženský duch, který odvádí pozornost od niterného vztahu s Otcem k formě, k nám.
Nevím, jaká je Vaše odpověď na otázku: „Obejde se Bůh bez našich modliteb?“ Za mě je jednoznačně ano! Ve své svrchovanosti však v lásce čeká na naše modlitby, bez kterých se neobejdeme my.
