5. den

Matouš vypráví příběh otce, který měl syna posedlého démonem. Celé roky bezmocně sledoval, jak jeho syn trpí strašnými křečemi. Záchvaty byly tak silné, že se chlapec často vrhal do otevřeného ohně nebo do příkopu s vodou. Situace se stala životu nebezpečnou.

Poté, co otec vyčerpal všechny pokusy o vyléčení svého syna – dokonce ho vzal k učedníkům -, se mu zdálo, že je jeho situace bezvýchodná. Pak uslyšel, že Ježíš je blízko. Šel k Mistrovi a zvolal: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je epileptik a těžce trpí, často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho tedy k tvým učedníkům, ale ti ho nemohli vyléčit“ (Mt 17,15-16).

Když chlapce přivedli k Ježíši, Bible říká, že „démona okřikl a ten z něj vyšel; a dítě bylo od té hodiny uzdraveno“ (v. 18, NKJV).

V čem byl ten rozdíl? Učedníci to chtěli vědět také, a tak se ho na to zeptali později té noci, když byli s Ježíšem sami. Ježíš jim odpověděl.

„Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ‚Přesuň se odtud tam‘, a ona se pohne, a nic pro vás nebude nemožné. Taková však nevychází jinak než modlitbou a postem“ (Matouš 17,20-21, zvýraznění doplněno).

Během těchto jednadvaceti dnů si berete Ježíšova slova k srdci – odemykáte zázračnou moc půstu!