20. den

Je pravděpodobné, že váš půst vás již provedl mnoha emocemi a úrovněmi Boží přítomnosti. Začínáte vnímat odměnu za pokoření svého těla, ke kterému může dojít pouze během půstu. Vnímáte touhy Božího srdce, které vás naplňují a podněcují ke konání velkých věcí. Pokračujte v této cestě!

Není pochyb o tom, že Boží priority jsou zřídkakdy našimi prioritami. To je rozdíl mezi lidskou a Boží přirozeností. On to dokonce řekl: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky vyšší než vaše myšlenky“ (Izajáš 55,9, NIV). Z vlastní zkušenosti vám mohu říci, že půst vás přiměje vzít do ruky tento meč Božího slova a oddělit to, co „chcete“, od toho, co „potřebujete“.

Je příliš mnoho lidí na okraji toho, co Bůh dělá, a málo z nás stojí pevně uprostřed jeho vůle. Jestli někdy nastala doba, kdy se potřebujeme společně postit a modlit, pak je to právě teď. Potřebujeme jeden druhého. Potřebujeme ducha jednoty. Potřebujeme ducha důvěry. Potřebujeme ducha jednoty. Potřebujeme ducha vzájemného soucitu.

Společně toužme být v Boží vůli a kráčet podle jeho plánů!