Když jsme s Cherise chodili, byli jsme do sebe hluboce zamilovaní a chtěli jsme spolu trávit každou chvíli. Když jsme šli někam na jídlo, dlouho jsme si po třech soustech povídali, protože jsme byli jeden do druhého tak zabraný. Vím, že to zní trochu sentimentálně, ale zůstaňte se mnou – mám pravdu.
Nedokážu vypovědět, kolik peněz jsem vyhodil za jídlo, protože naše touha povídat si a trávit spolu čas byla větší než touha po jídle. Byli jsme do sebe „zamilovaní“. Když jsem si na to vzpomněl, došlo mi to. Přesně to cítí Pán, když se postíme.
Když jsme tak zamilovaní do své první lásky, je půst snadný. Ptám se vás tedy: Vzpomenete si, kdy jste naposledy odešli od jídla, protože jste byli tak zaujati svou první láskou? Zažili jste období, kdy vám připadalo, že je ženich vzdálený? Možná už nevnímáte jeho přítomnost tak úzce jako kdysi. Možná nemáte srdce pro uctívání a chybí vám vzrušení a dětské nadšení, které jste kdysi měli pro duchovní věci.
Nenechte se mýlit, půst, který jste zahájili, něco změní. S vírou vyhlašujete uzdravení v období nemoci z lásky, abyste obnovili vášeň své první lásky na její správné místo ve svém životě. David v Žalmu 34,4 (SNC) říká: „Hledal jsem Hospodina a on mě vyslyšel a vysvobodil mě ze všech mých strachů.“ V Žalmu 34,4 (SNC) se píše: „Všichni se bojí, že mě vysvobodí.
Bůh vás vyslyší, když své srdce zaměříte na to, abyste ho uctívali. Když zvelebujete Hospodina, zmenšujete domnělou moc svého nepřítele!
